Dopis Evě Blažíčkové, Ondrej Krejčí, 2022

Dobrý den, paní Blažíčková,

myslím, že si na mě ještě pamatujete. Viděl jsem Váš rozhovor Ring volný s Janem Malíkem a panem Petrem Tycem. Moc zajímavý a připomínající mi spoustu věcí z dob studijí v Konzervatoři Duncan centre. 

Dodnes jsme neměli tu šanci reflektovat přínos a životní rozhled, který jsem v tak mladém věku nabral. Chtěl jsem Vás už několikrát kontaktovat, ale až teď se mi poštěstilo si v klidu sednout a nezapomenout na nic.

Po absolvování Duncanu to nebylo v cizině jednoduché z jednoho důvodu. Nasadila jste nám, a za to děkuji všem co nám v edukaci na KDC obohatili cestu, dost vysokou laťku v tom, jak vnímat kvalitu a energii uměni, nejen tance. 

Jsem vděčný za to, že jsem mohl studovat v Duncanu a prožít si školu, kterou mám v srdci uloženou něco jako Hogwards School od Magic z Harryho Pottera. Protože pro mne se tam opravdu kouzla děla, a člověku to udrželo tu dětskost ve smyslu nepřestat tvořit a fantazírovat. 

Když jsem Vás poslouchal, tak jsem měl úsměv na rtech, protože vy stále tvrdíte, že tohle je jedno z Vašich poslání – probudit, otevírat a udržet to v dětech/žácích. Je to krásné.

Já už se teď přes tři roky profesně tanci nevěnuji. Odešel jsem z Divadla Neuer Tanz v Německu před více než třemi lety, protože jsem cítil, že je ve mně přesně tahle kvalita dušená! Ač to byla práce a jako profesionál jsem se mohl dál formovat, nemohl jsem připustit, aby mě to udusilo a zavřelo nebo dokonce znechutilo. 

Odjel jsem nejdříve studovat Yogu do Indie a po návratu se mi znovu otevřel svět. Nejen to, že Yoga je obrovským pojítkem toho, co jsme v Duncanu zkoumali, ale vůbec celý životní rytmus Indů mě nadchnul. A nemohl jsem pokračovat v tom, co jsem žil ať v Anglii, v Čechách či Německu.

Přestěhoval jsem se ke středozemnímu moři na Mallorcu. Poznal tam mou ženu (byl to jeden z důvodů proč jsem se přestěhoval, nebudu lhát). Začal jsem pracovat pro Německou firmu jako umývač oken, dnes jsem projektový manažer odpovědný za tým přestaveb a renovaci zahrad pro převážně německé zákazníky. To mě nakonec donutilo se naučit další dva jazyky.

Tím jsem uhnul z umělecké scény, ale zdaleka ne z té tvůrčí.

Jakoukoliv cestu jsem si v životě zvolil, tak pokud ta práce byla tvůrčí, já jsem “tančil”. A to, že jich bylo: chůva, zahradník, před kamerou za kamerou u filmu, učení od dětí po dámy až pětaosmdesátileté. To byla pro mě nejoblíbenější skupina studentek.

S velkým pozdravem a přáním hezkého dne, snad nám někdy opět vyjde se sejít.

Ondrej Krejčí, 2022, tanečník a choreograf