Celostátní Konference tanečních oborů ZUŠ, HAMU, 2020

Dobrý den.

Když jsem dostala pozvání účastnit se této konference, prohlédla jsem si – myslím, že dost poctivě – předešlé online debaty. Zaujalo mne, že z některých příspěvků vyplývá, že stále, a to navzdory všem napsaným (i „oficiálním“) textům, proneseným přednáškám i uskutečněným praktickým seminářům, není zcela zřejmé, CO je, nebo by mělo být, předmětem výuky oboru Tanec v Základních uměleckých školách, a nakonec i v Základních školách. Jde přece o ty samé děti, stejného věku. Zásadní rozdíl bude v jiných nárocích, nikoli v programu.

Středoškolské a vysokoškolské, tedy profesní vzdělávání, ponechme teď stranou.

Naším úkolem je vzdělávání, jehož hlavním cílem je rozvoj celistvé dětské osobnosti se vším, co to obnáší, protože pouze kultivovaný a svéprávný jedinec je základem kultivované občanské společnosti. Eventuálně jde i o vytipování nadaných dětí pro profesní vzdělávání, ale to jsou jednotlivci.

Protože z ankety vyplývá, že 61 % respondentů si přeje vymezit taneční techniky a 38 % potřebuje konkretizovat pojem taneční umění, chtěla bych se k tomu vyjádřit a být velmi konkrétní. Použiji také anketu, ke které mě ale vyzvala jedna naše studentka. Umožní mi velmi konkrétní být.

Před časem (asi dvěma lety) jsem dostala od jedné studentky dotazník (zřejmě rozeslaný řadě studentů, protože si v něm tykáme, i když ho posíláme pedagogovi – je přece potřeba být free a COOL) s názvem „Jaký je rozdíl mezi tancem a pohybem?“. Odpověděla jsem, a ráda bych se s vámi o mé odpovědi podělila, protože souvisí s tématem, o kterém mám mluvit.

OTÁZKA č. 1: Co je pro Tebe tanec?

  1. První, co tě napadne.

Moje ODPOVĚĎ: Za určitých předpokladů je tanec jednou z možností, která by mohla o kousek povytáhnout lidskou společnost z bahna, ve kterém se momentálně nachází.

  1. Hlouběji rozvinuto.

ODPOVĚĎ: Tanec je základní, jedinečnou uměleckou disciplínou. Ostatní umění si z něj ráda „přikrádají“. Rodí ho tělo, nositel života. Proto má tanec schopnost v člověku vytvořit pevný základ, na kterém je možné stavět. To je hlavní důvod, pro který by tanec neměl zůstat stranou pozornosti společnosti.  Především všech pedagogů, lékařů, psychologů, politiků… Je přístupný do jisté míry každému a přináší nezastupitelné hodnoty, kterým je třeba věnovat pozornost. Jeho velký problém je v tom, že kdo jej nepoznal, tzn. nemá s ním osobní praktickou zkušenost, nemůže mu plně porozumět. —-Vsuvka: Ono to to totiž předpokládá odhalit se, vystoupit z komfortní zóny, sundat sako, uvolnit kravatu, zout boty a vejít do neznámého společenství…

Tanec je umělecká činnost, která vyvěrá z nitra a promlouvá tělem každého jedinečného člověka – svou podstatou přináší tedy lidské bytosti jednotu. Jeho základem je pěstění a znovuobjevování přirozených zákonitostí fungování lidského těla ve smyslu jeho jednoty tělesné a duševní, protože propojuje motoriku, myšlení, vůli, emocionalitu i spiritualitu člověka.  Co víc si můžeme přát? Předjímá tak zásadní důležitost tance pro výchovu a vzdělávání umělce, ale především člověka.

POZOR PROTO!

Z předchozího vyplývá, že za tanec, o kterém mluvíme a který může splňovat nároky na výchovu a vzdělávání a splňovat předpokládané cíle, nelze považovat cokoliv, co se rytmicky pohybuje za zvuků jakékoliv rytmické hudby, nebo formace tipu Mažoretek, také ne Hip hop, a podobné streetové aktivity. Jednoduše nesplňují zadání, patří do jiné sféry. Sféry zábavy, show, businessu.  Tato všeobecně rozšířená neschopnost rozlišovat, výrazně zkresluje obraz tance jako umělecké disciplíny.

Ale tanec, který staví na přirozených zákonitostech:

  1. harmonizuje tělesný i psychický vývoj
  2. je prevencí tělesných i duševních disharmonií
  3. vede k sebepoznávání a autenticitě
  4. probouzí a rozvíjí představivost a tvořivost
  5. zvyšuje nároky na fyzickou činnost, učí pozitivnímu vztahu k fyzické práci
  6. přináší přirozenou radost, pozitivně motivuje
  7. svou podstatou učí pospolitosti a sdílení
  8. vede k hlubokým citovým prožitkům
  9. učí zdravé sebedůvěře
  10. přináší schopnost empatie, a to nejen k lidem
  11. přináší tělesnou inteligenci

a mohli bychom pokračovat… 

OTÁZKA č. 2 Co je pro Tebe pohyb?

ODPOVĚĎ: Projev jakéhokoliv života (kytky, červa, stromu, ptáka, např.).

OTÁZKA č. 3: Jaký je rozdíl mezi tancem a pohybem?

  1. První, co tě napadne.

ODPOVĚĎ: Zásadní.

  1. Hlouběji.

ODPOVĚĎ: Pohyb je pohyb, tanec je tanec. Pohyb tedy ještě není tanec. Nota je nota, hudba je hudba. Nota ještě tedy není hudba. Čára je čára, kresba je kresba. Čára tedy není kresba.  Cihla není ještě architektura. Za určitých okolností se ale i čára může stát kresbou (čára Paula Klee kupříkladu). Pohyb se může stát tancem, nota hudbou. Tou tajemnou okolností je to, že přeskočí jiskra spirituality, stane se zázrak a např. tanečník pronikne svou vnitřní intenzitou do jiné dimenze vnímání, začne vyzařovat, dávat. To se pak přenáší případně i na diváka (má-li nějakého). Ale o to nejde, to není z psychologického hlediska podstatné.

OTÁZKA č. 4: Zamysli se, zdali poznáš rozdíl mezi tancem a pohybem v tvorbě?

ODPOVĚĎ: Zamyslela jsem se a mohu s určitostí tvrdit, že poznám.

  1. Když jsi tvořil/ tvoříš Ty sám/sama, uvědomil sis, že tvoříš tanec nebo pohyb?

ODPOVĚĎ: Když tvořím, často hledám pohyb, který splňuje mou představu konečného výrazu, smyslu, nálady, významu… Jako ideální se mi pro tvorbu jeví nikoliv přemýšlení o vhodném, atraktivním, zajímavém pohybu, ale objevování tvarosloví prostřednictvím ponoru do improvizace. Toto tvarosloví je většinou to, které z obsahu už vzniklo. A to je rozdíl třídy. Přemýšlení řadím až na samý závěr procesu tvorby.

  1. Představení. Poznáš, kdy je to tanec a kdy je to pohyb? Uveď příklad představení, nějakého momentu. Můžeš jich označit vícero.

ODPOVĚĎ: Poznám to myslím přesně. Velmi často se představení skládají z obojího. Silné taneční části, nebo jednotlivé taneční výkony střídají výplně z poskládaných a vymyšlených pohybů (často velmi důmyslně i třeba vtipně – vata se tomu hezky česky říká). Může k tomu vést nedostatek nápadů, potřeba prodloužit dobu trvání, ale také prostě neschopnost rozeznat rozdíl.

 Tanec, zážitek, kumšt.

Příklad 1. Loňské (2017) Kratochvílení souboru Continuo s názvem V kruhu. Intenzivní dvouhodinový zážitek bez výpadků a vaty. Neuvěřitelné nasazení a souhra celé skupiny o cca 30 ti lidech – tanec, zpěv, hudba, slova… všichni všechno… vše živě… úžasné, aktuální. Krása v ošklivosti, krutosti a v naději.

Příklad 2. Kristýna Boková, která v mém kurzu letos (2018) silou své vnitřní intenzity přestoupila ze zadaného pohybu do dimenze tance. Při prostém pohybu v sedě na zemi začala zářit tak intenzivně, že na sebe zcela spontánně obrátila pozornost všech 20 ostatních. Ti přestali pracovat a chtě nechtě jí sledovali jako očarovaní. Urodil se zázrak jménem Tanec.

 Prosba na závěr – dejme pozor, čím se zabýváme, nechává to v nás otisk.  Buďme sebe – vědomými občany. Naše děti to z nás nasávají.

Ne – vědomých spotřebitelů bez idejí je už příliš.

Pokud to dnes nestihneme, zítra dopoledne máme ještě možnost přesměrovat tuto zem ven ze lží, nenávisti, podvodů a arogance k fungující občanské společnosti a lidské důstojnosti.

Děkuji za pozornost.

 Eva Blažíčková, Celostátní Konference pořádaná pro pedagogy ZUŠ na půdě HAMU, 2020